Poslední dny v Česku
Nikdy jsem moc nebyla na rozepisování se na blogu, nevěděla jsem o čem bych měla psát a kam to sdílet, aby to vůbec někdo četl.. a dnes nastal ten den, kdy jsem se rozhodla, že si ho založím a budu si sem psát. Nevím, jestli to někdo bude číst nebo ne, nikomu to vnucovat nebudu, ale jako vzpomínka je to fajn, můžu se sem k tomu vracet a vidět, co jsem zažívala, prožívala, cítila a tak..
Jsem obyčejná 21 letá holka z Prahy, ničím zajímavá, ničím zvláštní.. Mám skvělou rodinu, dva nejlepší pejsky na světě a úžasnýho přítele. Takže by se dalo říct, že mám všechno, že jo? Ale já to tak necítím. Miluju všechny, co jsem zmínila, ale potřebuju něco víc..potřebuju dobrodružství, zážitky..
Takže jsem se rozhodla odjet do Londýna. Na rok. Au.
Když jsem odmaturovala v květnu 2015, hned jsem nastoupila na hotel na Slapech, kde jsem dělala servírku. Vysoká nepřipadala v úvahu, chtěla jsem pracovat, vydělávat si peníze a hlavně cestovat, takže nabídka na hotelu se mi hodila a byla to moje první "pořádná práce", do té doby jsem mívala jen brigády jako hosteska apod.
Na hotelu jsem byla 5 měsíců v kuse, od rána do večera, den co den a za celou tu dobu jsem měla asi 10 dní volna, šílený..ale v tu chvíli mi to nevadilo, vydělala jsem si krásné peníze, mohla jsem navštívit vysněnou Californii s přítelem. Sezona skončila v říjnu, já odjela do Californie a když jsem se vrátila, neměla jsem přes zimu co dělat. Hotel se znovu otevíral až v květnu, tak jsem do té doby chodila přes víkendy vypomáhat do restaurace v Praze a jinak jsem byla doma, starala se o psy a uklízela.. ( a pekla koláčky a tloustla :D ). Pak přišel zase na řadu hotel, opět 5 měsíců v kuse nonstop a po sezóně opět dovolená v Californii.
To všechno je super, bavilo mě to, užila jsem si to, ale už je zase zima a já bych zase musela hledat chvilkovou práci do května, než nastoupím na hotel a já už nechci. Chci pryč, chci zažít něco jiného, nového, poznat nové lidi a jinou náturu a jelikož moje rodina je napůl anglická, vymyslela jsem si Londýn.
Jedu se svoji skvělou kamarádkou ze střední, odlétáme 31.ledna a já se nemůžu dočkat. Na jednu stranu se nechápu, jsem největší citlivka co znám, už teď se mi chce brečet a smutnit, ale na druhou stranu jsem na sebe pyšná, protože se v životě zase pohnu o krok dopředu..
Ale abych se taky dostala k nějakému závěru tohohle článku, tak dneska je 12.1., my nemáme absolutně nic domluveného (jen koupenou letenku), nevíme kde budeme bydlet, kde pracovat a tak, ale co? Osud nás někam dostane. A nebo taky ne :D
Budu sem psát průběh toho všeho, kam se posouváme s plánováním a jak vše dopadlo..
Tak zatím ahoooj :)
Jsem obyčejná 21 letá holka z Prahy, ničím zajímavá, ničím zvláštní.. Mám skvělou rodinu, dva nejlepší pejsky na světě a úžasnýho přítele. Takže by se dalo říct, že mám všechno, že jo? Ale já to tak necítím. Miluju všechny, co jsem zmínila, ale potřebuju něco víc..potřebuju dobrodružství, zážitky..
Takže jsem se rozhodla odjet do Londýna. Na rok. Au.
Když jsem odmaturovala v květnu 2015, hned jsem nastoupila na hotel na Slapech, kde jsem dělala servírku. Vysoká nepřipadala v úvahu, chtěla jsem pracovat, vydělávat si peníze a hlavně cestovat, takže nabídka na hotelu se mi hodila a byla to moje první "pořádná práce", do té doby jsem mívala jen brigády jako hosteska apod.
Na hotelu jsem byla 5 měsíců v kuse, od rána do večera, den co den a za celou tu dobu jsem měla asi 10 dní volna, šílený..ale v tu chvíli mi to nevadilo, vydělala jsem si krásné peníze, mohla jsem navštívit vysněnou Californii s přítelem. Sezona skončila v říjnu, já odjela do Californie a když jsem se vrátila, neměla jsem přes zimu co dělat. Hotel se znovu otevíral až v květnu, tak jsem do té doby chodila přes víkendy vypomáhat do restaurace v Praze a jinak jsem byla doma, starala se o psy a uklízela.. ( a pekla koláčky a tloustla :D ). Pak přišel zase na řadu hotel, opět 5 měsíců v kuse nonstop a po sezóně opět dovolená v Californii.
To všechno je super, bavilo mě to, užila jsem si to, ale už je zase zima a já bych zase musela hledat chvilkovou práci do května, než nastoupím na hotel a já už nechci. Chci pryč, chci zažít něco jiného, nového, poznat nové lidi a jinou náturu a jelikož moje rodina je napůl anglická, vymyslela jsem si Londýn.
Jedu se svoji skvělou kamarádkou ze střední, odlétáme 31.ledna a já se nemůžu dočkat. Na jednu stranu se nechápu, jsem největší citlivka co znám, už teď se mi chce brečet a smutnit, ale na druhou stranu jsem na sebe pyšná, protože se v životě zase pohnu o krok dopředu..
Ale abych se taky dostala k nějakému závěru tohohle článku, tak dneska je 12.1., my nemáme absolutně nic domluveného (jen koupenou letenku), nevíme kde budeme bydlet, kde pracovat a tak, ale co? Osud nás někam dostane. A nebo taky ne :D
Budu sem psát průběh toho všeho, kam se posouváme s plánováním a jak vše dopadlo..
Tak zatím ahoooj :)
Komentáře
Okomentovat