proč s Gusem pořád tvrdneme v Londýně part 2 / #czechmex
minulý článek o tomhle tématu je zatím nejčtenějším článkem na tomhle blogu a dostala jsem pár moc hezkých a zajímavých zpráv. bohužel jsem taky dostala jednu, kde jsem dostala v podstatě vynadáno za to, že sdílím online takhle soukromou věc mě blízkého člověka.
tak pro vysvětlení: tohle už není věc soukromá. ví se to, provalilo se to a já to sdílím jen pro to, aby to si to třeba přečetl někdo, kdo je ve stejné či podobné situaci a mohlo by mu to nějakým způsobem pomoci. já taky totiž hledala online jako o život, ale dočetla jsem se jenom špatný věci a hroutila se.. tak bych chtěla lidem předat moje "zkušenosti" a můj pohled na věc.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
skončili jsme u toho, že měl Gus v plánu odjet zpátky do Mexica, ale poznal mě. já zas měla v plánu jet jen na rok do Londýna a pak Los Angeles, ale poznala jsem jeho. oba jsme měli jiné plány a představy o budoucnosti, ale poznali jsme se a zapadli do tohohle všeho tak nějak spolu.
jak už jsem psala minule, Gus pracoval, aniž by měl, ale o tom se úplně rozepisovat nechci, protože v tom už je někdo další a o tom já si nedovolím mluvit, každopádně pracoval. a pracoval tvrdě, není žádný nemakačenko, občas neměl ani dny volna, dělal celý dny, vydělával a šetřil a přežívali jsme. vlastně přežíváme stále ✊
našli jsme si s dalšími kamarády byt, o čemž už taky víte, pokud čtete můj blog už dýl a to bylo někdy v prosinci 2017. Gus nebyl psaný ve smlouvě, samozřejmě. nikdo, kromě spolubydlících o něm nevěděl.. a ano, riskovali jsme.
v červenci 2018 mě požádal o ruku na koncertě jeho oblíbené mexické kapely Cafe Tacvba, které poslouchá už od dětství a já samozřejmě hned řekla ano a vůbec mě nenapadlo, jak to proběhne, co pro to budeme muset udělat, prostě nic. chtěla jsem to a chtěla jsem to hned. Gus mi řekl, že si ho nemusím brát hned, že klidně počká, nevadí mu čekat i 10 let, hlavně, at si nemyslím, že je to kvůli papírům. a já vím, že není, protože to jsem mu nabídla už asi 100000x a pokaždý odmítl.
celý léto jsem hledala prostory na svatbu, dostala jsem dokonce od mamky i svatební plánovač a poprvé v životě jsem se těšila na svatbu ( odjakživa jsem totiž říkala, že svatbu mít nikdy nebudu, že je to zbytečný a stejně se všichni rozvedou 😀) , ale když jsem byla požádaná, tak to bylo krásný a tyhle negativní myšlenky jsem vůbec neměla. mimochodem jsem prostory hledala u nás v česku s tím, že uděláme asi svatby dvě, u mě v česku a u něj v Mexicu, protože by to jinak bylo brutálně drahý ty rodiny přepravovat.. jenže se nám nepodařila ani jedna.
jediný, kam totiž může vycestovat je Mexico, což je fajn, chtěli jsme se brát i tam, ale vůbec není jistý, jestli by snatek byl platný v anglii a navíc, jestli by ho sem vůbec pustili, když tu byl tak dlouho na černo. takže začarovaný kruh.. šílela jsem, ale nevzdávala se a rozhodli jsme se, že to teda uděláme tady v anglii v nějaké té jejich "register office" ( asi matrika? ) a až to bude hotový, tak pak teprve vycestujeme a uděláme si dalších klidně 20 svateb hahaha.
snatek nám nepovolili. Gusova rodina mu sháněla originální papíry z Mexica o potvrzení, že ještě nikdy nebyl ženatý, že se může ženit, rodný list, potvrzení o tom, že nemá děti atd atd, bylo toho šíleně moc a ještě k tomu to bylo pěkně drahý a trvalo to celkem asi 2 měsíce i s tím, aby se nám to sem vůbec doručilo a pak nám stejně řekli ne. potřebovali totiž od každého 3 proof of address, což je takový potvrzení o adrese nebo o bydlišti, takže třeba účet za vodu, za elektřinu, za mobil, prostě cokoliv s vaším jménem a vaší adresou. takže asi chápete, proč nám to neprošlo? Gus nemohl mít nic na svoje jméno, když v tom bytě přece nebydlel....
zkoušela jsem to samozřejmě dál, dala jsem na něj wifi a ještě jeden účet, už si nevzpomínám, ale prostě pořád nic, nestačilo jim to. každopádně náš kamarád (evropan) si tu bral asiatku a úplně bez problémů. ale "angličanka" si bere mexičana.... to ne.
pokračování příště... xxxx
tak pro vysvětlení: tohle už není věc soukromá. ví se to, provalilo se to a já to sdílím jen pro to, aby to si to třeba přečetl někdo, kdo je ve stejné či podobné situaci a mohlo by mu to nějakým způsobem pomoci. já taky totiž hledala online jako o život, ale dočetla jsem se jenom špatný věci a hroutila se.. tak bych chtěla lidem předat moje "zkušenosti" a můj pohled na věc.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
skončili jsme u toho, že měl Gus v plánu odjet zpátky do Mexica, ale poznal mě. já zas měla v plánu jet jen na rok do Londýna a pak Los Angeles, ale poznala jsem jeho. oba jsme měli jiné plány a představy o budoucnosti, ale poznali jsme se a zapadli do tohohle všeho tak nějak spolu.
jak už jsem psala minule, Gus pracoval, aniž by měl, ale o tom se úplně rozepisovat nechci, protože v tom už je někdo další a o tom já si nedovolím mluvit, každopádně pracoval. a pracoval tvrdě, není žádný nemakačenko, občas neměl ani dny volna, dělal celý dny, vydělával a šetřil a přežívali jsme. vlastně přežíváme stále ✊
našli jsme si s dalšími kamarády byt, o čemž už taky víte, pokud čtete můj blog už dýl a to bylo někdy v prosinci 2017. Gus nebyl psaný ve smlouvě, samozřejmě. nikdo, kromě spolubydlících o něm nevěděl.. a ano, riskovali jsme.
v červenci 2018 mě požádal o ruku na koncertě jeho oblíbené mexické kapely Cafe Tacvba, které poslouchá už od dětství a já samozřejmě hned řekla ano a vůbec mě nenapadlo, jak to proběhne, co pro to budeme muset udělat, prostě nic. chtěla jsem to a chtěla jsem to hned. Gus mi řekl, že si ho nemusím brát hned, že klidně počká, nevadí mu čekat i 10 let, hlavně, at si nemyslím, že je to kvůli papírům. a já vím, že není, protože to jsem mu nabídla už asi 100000x a pokaždý odmítl.
celý léto jsem hledala prostory na svatbu, dostala jsem dokonce od mamky i svatební plánovač a poprvé v životě jsem se těšila na svatbu ( odjakživa jsem totiž říkala, že svatbu mít nikdy nebudu, že je to zbytečný a stejně se všichni rozvedou 😀) , ale když jsem byla požádaná, tak to bylo krásný a tyhle negativní myšlenky jsem vůbec neměla. mimochodem jsem prostory hledala u nás v česku s tím, že uděláme asi svatby dvě, u mě v česku a u něj v Mexicu, protože by to jinak bylo brutálně drahý ty rodiny přepravovat.. jenže se nám nepodařila ani jedna.
jediný, kam totiž může vycestovat je Mexico, což je fajn, chtěli jsme se brát i tam, ale vůbec není jistý, jestli by snatek byl platný v anglii a navíc, jestli by ho sem vůbec pustili, když tu byl tak dlouho na černo. takže začarovaný kruh.. šílela jsem, ale nevzdávala se a rozhodli jsme se, že to teda uděláme tady v anglii v nějaké té jejich "register office" ( asi matrika? ) a až to bude hotový, tak pak teprve vycestujeme a uděláme si dalších klidně 20 svateb hahaha.
snatek nám nepovolili. Gusova rodina mu sháněla originální papíry z Mexica o potvrzení, že ještě nikdy nebyl ženatý, že se může ženit, rodný list, potvrzení o tom, že nemá děti atd atd, bylo toho šíleně moc a ještě k tomu to bylo pěkně drahý a trvalo to celkem asi 2 měsíce i s tím, aby se nám to sem vůbec doručilo a pak nám stejně řekli ne. potřebovali totiž od každého 3 proof of address, což je takový potvrzení o adrese nebo o bydlišti, takže třeba účet za vodu, za elektřinu, za mobil, prostě cokoliv s vaším jménem a vaší adresou. takže asi chápete, proč nám to neprošlo? Gus nemohl mít nic na svoje jméno, když v tom bytě přece nebydlel....
zkoušela jsem to samozřejmě dál, dala jsem na něj wifi a ještě jeden účet, už si nevzpomínám, ale prostě pořád nic, nestačilo jim to. každopádně náš kamarád (evropan) si tu bral asiatku a úplně bez problémů. ale "angličanka" si bere mexičana.... to ne.
pokračování příště... xxxx
Komentáře
Okomentovat