Proč s Gusem pořád tvrdneme v Londýně part 4 / #czechmex

...naposledy jsem vám říkala o tom, jak Guse chytli v práci, že jo? 

Tak si mě představte doma, samotnou.. jak se dozvím takovouhle věc, ale nevím detaily, nevím vůbec nic.

Pustí ho normálně domů za mnou?

Na chvíli ho zavřou a pak ho pustí domů?

Zavřou ho na několik let?

Uvidím ho vůbec ještě někdy?

Byl to jeden z nejhorších pocitů, co jsem za svůj život měla. Seděla jsem doma na terase a brečela, klepala se a zase brečela. Fuj.

O asi hodinu později mi přišla smska od bývalé kolegyně, že si zapisují moje detaily a budou mi volat..

Kdo mi bude volat? Policie? Gus?

Poslední smska byla o asi 2 hod později, že dali Gusovi pouta a odváží ho, ale že nikdo neví kam. 

to je podle mě něco, co chce každý slyšet. Dali vaěemu příteli pouta a berou ho někam. To je všechno.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

O mnoho hodin později, asi ve.4 odpoledne zvonil zvonek. Spolubydlící mi říká: "hele Niky, to je Gus!! Málem jsem sebou švihla, jakou jsem měla radost a běžela jsem mu hned otevřít. 

Bohužel ve dveřích nestál sám, ale s 5 obříma chlapama v uniformách, nebyli to přímo policajti, ale něco na ten způsob a samozřejmě měli obušky, pistole a takový obří černý boty. A šli v těch botách dovnitř bytu. Našeho čistého bytu s bílýma kobercema a oni se mi tam v nich prochází jako by jim to patřilo. měla jsem takovej vztek.. berou mi chlapa a ještě mi dělaj bordel v bytě!

Po příchodu šli s Gusem do pokoje a začali si prohlížet věci, co v něm máme, koukali nám i do skříně, aby se ujistili, že tam Gus fakt žije a má tam taky své věci a pak mu řekli, at se převlíkne ( byl v uniformě z práce ). Celou tu dobu, co se převlékal nad ním stáli a pozorovali ho. HNUS. Nejen, že Gus je docela malej, ale oni byli fakt brutálně obří, tak tam chudák v těch boxerkách vedle nich vypadal jak malej chlapeček..to byl tak smutnej pohled.

Já celou dobu jen brečela, mimochodem.

Několikrát se mě přišli zeptat na nějaké otázky, jako odkud se známe, jak dlouho jsme spolu, jak dlouhu žijeme v tomhle bytě atd. A když jsem se jich zeptala já, co se bude dít dál, tak mi nikdo nedal odpověd.

Gus si musel sbalit věci, dali nám 2 vteřiny na obejmutí a rozloučení a odjeli. Bylo mi řečeno, že s ním jedou do své kanceláře na London Bridge a že hned jak dorazí, tak mi bude moci Gus zavolat.

No a já nejsem blbec a vím, že to na London Bridge trvá 20min od našeho bytu, tak jsem si říkala, že tam s nim třeba něco sepíšou a tak do hodinky mi zavolá. Tohle bylo v 5 odpoledne prosím vás.

Chodila jsem po bytě jako šílená, brečela na střídačku v pokoji nad tím, jak chybí rámeček s naší fotkou, protože si jí asi vzal s sebou (láska moje) a v obýváku, kde jsem vzpomínala na to, jak jsme tam den předtím koukali na film. Co když už se tam spolu nikdy na film koukat nebudeme?

V noci předtím jsem měla sen, že mi někdo Guse krade. Vím, že mě totiž vzbudilo, jak se ho chytám, aby mi ho nikdo nevzal. kdybych věděla, že mě to asi chtělo upozornit na to, že mi ho druhý den někdo vezme, tak ho zamknu do pokoje a nepustím z bytu.

V půl 12 večer první telefonát. Z detenčního centra v Gatwicku.

Jediný, co mi stihl říct bylo, že je ted tam, přidělili mu pokoj a dali nějakej mobil, ze kterýho mu ale nejde mi volat. A že mi víc řekne zítra. Super.