long time no see.. aneb co se změnilo?
ahoj ahoj ahoj, je to dlouho, co?..
tolikrát se mi stalo, že jsem prostě měla potřebu sem něco napsat, měla jsem nápady, měla jsem chuť se vypovídat, ale prostě to nešlo, neměla jsem na to čas nebo energii a vy, co mě sledujete na instagramu a FB, tak už určitě víte proč.
naposledy jsem vám psala v prosinci, k Vánocům a teď už jsou Velikonoce.. já se picnu. ale takových věcí, co se za tu dobu změnilo, že vlastně ani nevím, kde mám začít..
určitě si všichni pamatujete, jak jsme bydleli v tom krásném bytě ( flat tour TADY ) s Natálií, Gusem, Bernardem a pak o 3 měsíce později se k nám nastěhoval ještě jeden kluk. zezačátku všechno bylo v pořádku, ale pak se naše vztahy nějak zničili a místo toho, abychom se všichni kamarádili a nějak spolu trávili čas, jsme se spíš rozdělili na týmy a přežívali spolu. v prosinci nám končila smlouva a i když jsem už netoužila po tom, s nima sdílet byt další rok, tak i přes to jsme se ji snažili prodloužit, protože přece jenom ten byt byl boží a pár z nás pracuje na Canary Wharf, což je 10 min od bytu, takže nám to naprosto vyhovovalo. jenže agentura nám smlouvu prodloužit nechtěla, protože pár lidí nesplňovalo podmínky a tak jsme hledali alternativní řešení. potřebovali jsme sehnat ručitele a nebo zaplatit 6 nájmů dopředu..
pokoušeli jsme se někoho sehnat asi 2 měsíce, každý den jsme se kvůli tomu stresovali a čekali, kdy nám agentura zavolá a vyhodí nás, protože přece jenom už to bylo skoro 3 měsíce po tom, co nám propadla smlouva a bylo jasný, že nás tu dýl nenechaj. každopádně my už jsme byli tak nějak všichni rozhodnutí, že si pujdeme každej svojí cestou a prostě se časem rozdělíme, když v tom nám agentura poslala výpověď. dostali jsme 2 měsíce na to byt opustit.
to ale není všechno, dostali jsme taky pěkný bodnutí do zad, když jsme zjistili, že naši "kamarádi". ze kterých se mezitím stal pár a rozhodli se jít bydlet spolu se za našimi zády domluvili s agenturou, že 2 měsíce nepotřebujeme a že to stačí na měsíc, což bylo do dubna a nám v tu dobu teda zbývali 3 týdny. 3 týdny na to, si něco najít, všechno zařídit, vyřídit a přestěhovat se.. boží.
takže já jsem od rána do večera, den co den trávila na všech možných i nemožných stránkách a jen jsem obepisovala byty, hledala jsem 1 pokojové nebo studia a už jsem zoufalostí šílela, protože se mi nic nelíbilo, bylo to daleko a nebo šíleně předražený. no ve finále jsme jeden našli, domluvili si prohlídku a čekali, že to bude tak 15-20 min od Canary Wharf, protože tak to paní popsala na stránkách, tak tomu samozřejmě věříme, žejo? no... jeli jsme tam hodinu, byt byl šílenej, jakože fakt naprosto děsnej a v tu chvíli jsem ztratila veškerou naději. potom za mnou přijela mamka se ségrou a bráchou, tak jsem měla 4 dny dovolený a na chvíli jsem vypla a žádný byty neřešila.
no a v tu ránu se to stalo, napsal mi kamarád ze ZÁKLADKY, kterýho jsem asi 10 let neviděla (byl čtvrtek, když mi napsal), že se v pondělí stěhujou s přítelkyní do Londýna. jo, čtete správně. stěhovali se sem za 4 dny. a potřebovali si taky najít byt. prostě osud. protože 2 pokojový byty jsou tu mnohem jednodušší sehnat a ve finále je to ještě levnější, než 1 pokojový. tak jsme se domluvili, že to tak teda uděláme, já opět trávila den co den na netu a hledala, ale tentokrát to bylo všechnno mnohem jednodušší.
v ten den, co odjela moje mamka jsme s Gusem šli na 2 prohlídky (oni s námi nešli, protože to bylo to pondělí, co se sem teprve stěhovali) z čehož jedna prohlídka byla na domeček, takovej ten typickej anglickej za fajn peníze, ale nelíbila se nám lokalita a to druhý byl byteček, hezkej, moderní, čistej, ale strašně maličkej. takže ani jedno se nám nelíbilo, ale už nám docházel čas a energie, tak jsme se mezi nima rozhodovali.
další osudová chvilka nastala, když mi v to pondělí večer napsala manažerka z práce, že druhý den místo od 9-18h budu dělat od 9 do zavíračky, což mě s prominutím nasralo, ale ještě, že se to tak stalo, protože ten druhý den jsem měla vše hotovo už v 10:30 a jen jsem čekala na 11:30, než se otevře restaurace, tak jsem mezitím zkoušela dál hledat byty. a v tom se právě úplně čerstvě objevil ten osudnej. díky tomu, že jsem musela dělat double směnu místo single jsem dostala pauzu a o té pauze jsem šla na prohlídku toho bytu a řeknu vám, že jen co jsem do něj vešla, jsem cítila, že to je prostě on. a pokud ho nebudeme mít, tak budu mít zlomený srdce a vím, že už se mi jinej líbít nebude.
je to dlouhej příběh a už teď je ten článek dlouhej jak kapitola v knížce, takže já vám pokračování napíšu do dalšího příspěvku, kterej zkusím udělat jako nový FLAT TOUR a podrobně vám to tu nafotím, ano?
tak se zatím mějte krásně,
Niky xx
tolikrát se mi stalo, že jsem prostě měla potřebu sem něco napsat, měla jsem nápady, měla jsem chuť se vypovídat, ale prostě to nešlo, neměla jsem na to čas nebo energii a vy, co mě sledujete na instagramu a FB, tak už určitě víte proč.
naposledy jsem vám psala v prosinci, k Vánocům a teď už jsou Velikonoce.. já se picnu. ale takových věcí, co se za tu dobu změnilo, že vlastně ani nevím, kde mám začít..
určitě si všichni pamatujete, jak jsme bydleli v tom krásném bytě ( flat tour TADY ) s Natálií, Gusem, Bernardem a pak o 3 měsíce později se k nám nastěhoval ještě jeden kluk. zezačátku všechno bylo v pořádku, ale pak se naše vztahy nějak zničili a místo toho, abychom se všichni kamarádili a nějak spolu trávili čas, jsme se spíš rozdělili na týmy a přežívali spolu. v prosinci nám končila smlouva a i když jsem už netoužila po tom, s nima sdílet byt další rok, tak i přes to jsme se ji snažili prodloužit, protože přece jenom ten byt byl boží a pár z nás pracuje na Canary Wharf, což je 10 min od bytu, takže nám to naprosto vyhovovalo. jenže agentura nám smlouvu prodloužit nechtěla, protože pár lidí nesplňovalo podmínky a tak jsme hledali alternativní řešení. potřebovali jsme sehnat ručitele a nebo zaplatit 6 nájmů dopředu..
pokoušeli jsme se někoho sehnat asi 2 měsíce, každý den jsme se kvůli tomu stresovali a čekali, kdy nám agentura zavolá a vyhodí nás, protože přece jenom už to bylo skoro 3 měsíce po tom, co nám propadla smlouva a bylo jasný, že nás tu dýl nenechaj. každopádně my už jsme byli tak nějak všichni rozhodnutí, že si pujdeme každej svojí cestou a prostě se časem rozdělíme, když v tom nám agentura poslala výpověď. dostali jsme 2 měsíce na to byt opustit.
to ale není všechno, dostali jsme taky pěkný bodnutí do zad, když jsme zjistili, že naši "kamarádi". ze kterých se mezitím stal pár a rozhodli se jít bydlet spolu se za našimi zády domluvili s agenturou, že 2 měsíce nepotřebujeme a že to stačí na měsíc, což bylo do dubna a nám v tu dobu teda zbývali 3 týdny. 3 týdny na to, si něco najít, všechno zařídit, vyřídit a přestěhovat se.. boží.
takže já jsem od rána do večera, den co den trávila na všech možných i nemožných stránkách a jen jsem obepisovala byty, hledala jsem 1 pokojové nebo studia a už jsem zoufalostí šílela, protože se mi nic nelíbilo, bylo to daleko a nebo šíleně předražený. no ve finále jsme jeden našli, domluvili si prohlídku a čekali, že to bude tak 15-20 min od Canary Wharf, protože tak to paní popsala na stránkách, tak tomu samozřejmě věříme, žejo? no... jeli jsme tam hodinu, byt byl šílenej, jakože fakt naprosto děsnej a v tu chvíli jsem ztratila veškerou naději. potom za mnou přijela mamka se ségrou a bráchou, tak jsem měla 4 dny dovolený a na chvíli jsem vypla a žádný byty neřešila.
no a v tu ránu se to stalo, napsal mi kamarád ze ZÁKLADKY, kterýho jsem asi 10 let neviděla (byl čtvrtek, když mi napsal), že se v pondělí stěhujou s přítelkyní do Londýna. jo, čtete správně. stěhovali se sem za 4 dny. a potřebovali si taky najít byt. prostě osud. protože 2 pokojový byty jsou tu mnohem jednodušší sehnat a ve finále je to ještě levnější, než 1 pokojový. tak jsme se domluvili, že to tak teda uděláme, já opět trávila den co den na netu a hledala, ale tentokrát to bylo všechnno mnohem jednodušší.
v ten den, co odjela moje mamka jsme s Gusem šli na 2 prohlídky (oni s námi nešli, protože to bylo to pondělí, co se sem teprve stěhovali) z čehož jedna prohlídka byla na domeček, takovej ten typickej anglickej za fajn peníze, ale nelíbila se nám lokalita a to druhý byl byteček, hezkej, moderní, čistej, ale strašně maličkej. takže ani jedno se nám nelíbilo, ale už nám docházel čas a energie, tak jsme se mezi nima rozhodovali.
další osudová chvilka nastala, když mi v to pondělí večer napsala manažerka z práce, že druhý den místo od 9-18h budu dělat od 9 do zavíračky, což mě s prominutím nasralo, ale ještě, že se to tak stalo, protože ten druhý den jsem měla vše hotovo už v 10:30 a jen jsem čekala na 11:30, než se otevře restaurace, tak jsem mezitím zkoušela dál hledat byty. a v tom se právě úplně čerstvě objevil ten osudnej. díky tomu, že jsem musela dělat double směnu místo single jsem dostala pauzu a o té pauze jsem šla na prohlídku toho bytu a řeknu vám, že jen co jsem do něj vešla, jsem cítila, že to je prostě on. a pokud ho nebudeme mít, tak budu mít zlomený srdce a vím, že už se mi jinej líbít nebude.
je to dlouhej příběh a už teď je ten článek dlouhej jak kapitola v knížce, takže já vám pokračování napíšu do dalšího příspěvku, kterej zkusím udělat jako nový FLAT TOUR a podrobně vám to tu nafotím, ano?
tak se zatím mějte krásně,
Niky xx
Komentáře
Okomentovat