First job / nechci být barmanka?

Tak já už jsem zase tady, protože mám potřebu vám říct o naší první pracovní zkušenosti tady :D

Jak už jsem psala v minulém článku, tak jsme se rozhodly, že chceme být barmanky, protože ta vidina toho je super.. máte přes den volno, do práce chodíte zásadně až na večer, děláte supr čupr koktejly, což je strašně easy žejo.. dostáváte super dýška, jelikož 90% těch barů navštěvují chlapi a když stojí mladá holka za barem, tak jí prostě to dýško dám..pak si zavřete, jedete domů, druhý den přes den zase volno, večer práce..jojo, jasně, takže už jsme se probudily :D

Do práce jsme šly poprvé v pátek, jelikož ten bar tu má pobočky dvě, tak jsme se musely rozdělit každá na jednu. Přišla jsem, seznámila se s kolegou z Itálie a vyslechla si, co bude moje náplň práce. Skliď skleničky, umyj je, utři je, ukliď je sem a ne sem, udělej to takhle a ne takhle, zkontroluj záchody, utírej prkýnko, dodávej toaleťák, přerážej sudy, odnášej odpadky ( pytel plný flašek od alkoholu - asi 20 kg, jo jsem Rambo ) a usmívej se. Jasně, to zvládnu, nic těžkýho..i když musím uznat, že ze začátku jsem byla hořká, že nemůžu dělat koktejly nebo čepovat pivo, ale když jsem pak viděla tu mega frontu na baru, jak každej čeká a je nervózní a netrpělivej, pozoruje vás u toho míchání a snaží se vás popohnat, tak mě to zase pěkně přešlo..

Takže to, že jsem 7 hodin z 8 stála u myčky a s utěrkou v ruce jsem snesla. dokonce i to, že dohromady další hodinu jsem strávila kontrolováním záchodů taky, ale to, že poličky na skleničky měli u kotníků a já každý 2 minuty při uklízení vyleštěných skleniček musela dřepovat..to jsem snášela vážně těžce.. a k tomu všemu jsem jim překážela, tak o mě zakopávali, nebo mi šlapali na nohy, no jako prostě systém skvělej :D

Každopádně ve 2 jsem skončila, pan majitel mě odvezl na druhou pobočku za Natálkou, protože jsem nechtěla jet sama domů v noci, tak ať jedeme spolu. Naty skončila ve 4 a víte co? Domů jsme se dostaly v půl 7 a v 7 šly spát. Jako vážně. Určitě si řeknete jééžiš, co děláš, vždyť jsi chtěla být barmanka, musela jsi s tím počítat! , tak já vám na to řeknu jediný - nepočítala :D věděla jsem, že půjdu spát pozdě, ale ale v 7 ráno? Třeba ten Ital je tam každý den, spí do 3 odpoledne a ve 4 už zase pracuje..tak pardon, ale co to je za život?

ZLATÍ ČEŠTÍ HOSTÉ!

Když jsem dělala v ČR na hotelu a večer mi tam někdo pil na baru, tak jsem nadávala, že jsou češi nevychovaný, sprostý a arogantní a že se těšim na angličany, protože ti jsou stokrát milejší a slušnější, ale odvolávám. Měla jsem to tak zafixovaný v hlavě asi jen díky mému tátovi a dědovi, protože to jsou typický anglický gentlemani, ale ti jsou asi jediní. Druhý večer, co jsem byla v baru tady v Londýně měli koncert Horkýže Slíže nebo jak se to píše ( jsem idiot :D ) a tak k nám do baru zavítalo cca 10 čechů a musím říct, že jsem za ně děkovala bohu. Lítala jsem totiž po place s rukama plnýma skleniček a furt dokola jsem volala excuse me, ale nikdo mi nikdy neuhnul, spíš jsem absolutně nikoho nezajímala a dál mi stáli v cestě.  A když jsem procházela kolem čecha, nemusela jsem říkat vůbec nic a už uhybal a nabízel pomoc, abych neměla tak plné ruce.. tak já nevim no.

Víte, jak se říká, že si uvědomíte co máte, až když už to nemáte?
Tak přesně to já tady teď prožívám.. vzpomínám na svoje léto na hotelu, kdy jsem se 5 měsíců v kuse nezastavila, dělala jsem od 7 ráno do minimálně 2 ráno každý den, neměla jsem čas jíst, ani pít, dojít si na záchod, nic. Ale byla jsem si v podstatě sama sobě svým pánem, byla jsem s nejlepšíma lidma, máma s pejskama za mnou mohla kdykoliv přijet, Adam mě navštěvoval.. a teď tady mám chodit spát v 7 ráno, mýt skleničky a utírat počůrané prkýnko, nevidět nikoho a dělat s klukem, kterýmu nerozumím ani slovo, jelikož moc neumí anglicky, takže si vlastně ani nepopovídám? Achjo...