mé pocity po skoro roce v Londýně / #chatwithniky

bože, už to fakt bude rok, co jsem se sem odstěhovala.. chvílema mi to přijde jako že to šíleně uteklo a není možný, aby to už bylo takovou dobu, ale zas někdy se mi zdá, že už jsem tu dýl 😄

každopádně co se změnilo? vůbec nic, furt s Naty bydlíme v tom malinkém kamrlíku a práci mame taky pořád stejnou.. jediná změna je, že už tu práci nesnášíme. 

vzpomínám si, jak jsme si v únoru řekly, že se tak do 2 měsíců odstěhujeme, ale vyprdly jsme se na to, nechtělo se nám zas chodit na prohlídky atd., tak jsme se s tím naučily žít, dokud jsme se někdy v červnu myslím nedomluvily s 2 kamarádama, že se jednou přestěhujeme s nima.. což zní jako super easy plán, ale už uplynuly asi 4 měsíce od chvíle, co jsme poprvé začali hledat společný byt/dům a ještě furt nejsme přestěhovaný, tak je to docela vyčerpávající, ale do měsíce už to snad bude.. něco jsme našli a jsme v jednání, tak nám držte palce 🙏🏼

a co se práce týče, tak to je fakt špatný. já tu práci mám ráda, ta pozice mě moc baví a i tu restauraci jsem měla ráda, dokud se nezměnil majitel a generální manažer.. co vám budu povídat, to je člověk, kterej je úplně jinde. ale totálně, jeho hlava je totálně v jinym světě, neustále vymýšlí změny, který vedou k horšímu, lidi už nechodí, protože jídlo a atmosféra stojí za starou bačkoru (i ta je na tom líp), nikdo z personálu tam už není špatný, takže to ti hosté prostě vycítí a nám hosteskám teď třeba vymyslel, že každý den musí jedna stát venku na ulici v tom mrazu a zvát lidi dovnitř na horký čaj. sorryjako, ale za 1. tím se jen ukazuje, jak moc jsme zoufalý a za 2. nikdo z nás ve smlouvě nepodepsal mrznutí venku x hodin v kuse, tak je to normální? ještě za minimální mzdu... 

až se přestěhujeme, tak mám v plánu změnit práci, chci si najít něco pořadnýho a ne zas restauraci a otročit, ale o tom vám dám vědět až časem, udělám vám jeden článek jen o práci, pokud by vás to zajímalo :) 

                     Niky xxx