Jak jsem si myslela, že umřu / #chatwithniky

bydlím v Londýně, což už všichni určitě víte a taky jsem si jistá, že jste zaregistrovali to, kolik tu za posledních pár měsíců bylo teroristických útoků atd..

vzhledem k tomu, že jsem od všech byla v podstatě kousek, tak mě to zasáhlo víc, než když bych byla v Praze a četla o tom třeba na seznamu, jenže jsem to klasicky vypustila, když je tu zase chvíli klid. ale včera se mi stalo něco, díky čemuž jsem si uvědomila, že to vlastně není vůbec prča..

skončila jsem v práci v 9, což se mi dlooouho nestalo, tak jsem se těšila, že budu brzo doma, v klidu si vyperu a prostě a jednoduše budu mít pohodičku. tak jdu na metro, musím jet jednu stanici na Oxford Circus a tam přestoupit na central line a tím jedu až k nám. potkala jsem tam totálně sfetovanýho chlapa, kterej tam úplně zmateně pobíhal, křičel na nás, strkal do nás a mě to vyděsilo, byl agresivní a já přece nemůžu tušit, čeho je takovej člověk schopnej, žejo..ale dobrý, oklepala jsem se a šla na svoje nástupiště.

mě po cestě bylo divný, proč naproti mě tolik lidí utíká, ale neřešila jsem to..takže když jsem tam došla s X dalšíma lidma, tak tam stáli ti, co pracují na nástupištích (zásoba slov = 0 ) a začali na nás hulákat, ať to okamžitě opusíme, že je to nebezpečný..tak jsem mu řekla, že se ale potřebuju dostat domů a on že si musím najít jiný spoj, že tady nemůžu být..měli jste mě vidět, já dostala nějakej panickej záchvat nebo co, všichni jsme utekli a já brečela, klepala se a myslela jsem, že ze mě vyletí srdce.

když jsem se nějak vymotala z toho podzemí, tak jsem si všimla, že všude stojí policejní auta, sanitky a hasiči, udělalo se mi zle a úplně jsem strnula..a zůstala jsem stát a čumět, nebyla jsem schopná se hnout, ale pak jsem si řekla ty debile, co když je tu bomba a ty si tu prostě stojíš a čekáš na smrt nebo co, tak jsem se někam rozeběhla a našla cestu zpátky do práce, kde jsem počkala na Naty, abych nemusela jet autobusama sama domů.




řeknu vám, že jsem se v životě ničeho víc nebála a v tu chvíli mě nenapadlo nic jiného, než teroristický útok a smrt, ale když se nad tím zamyslím zpětně, tak to by to bylo přece celý ohraničený a byl by totální zákaz se tam pohybovat, že jo? doteď nevím, co se vlastně stalo, někdo říkal, že nějakej člověk skočil do kolejí, ale to sorry, to by nebylo takhle vyhrocený.. a někdo zas, že na oxford street hořel topshop, tak já nevim.

každopádně žiju :D a jen jsem se s vámi o to chtěla podělit, protože přece jen se snažím sem psát vše, co se mi v životě odehrává...

tak mějte krásný den! 

                             Niky xxx
kde mě můžete sledovat: 
instagram - smithnicole7
Facebook - www.facebook.com/xnicolesmithxo


Komentáře

  1. To je hrozné :/ jsem někdy fakt ráda, že žiju v tom našem Česku v malé vesnici. Ale ono dneska aby se člověk bál všude.

    OdpovědětVymazat
  2. wow! v takovejch chvílích jsem fakt ráda, že bydlíme v úplným zapadákově mezi krávama a do Londýna jezdíme jen jednou za čas :O

    Zápisky z cest a života v Anglii ⇨ Diary of M

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky