You Only Live Once / #chatwithniky

žiješ jen jednou, znáte to? říkáte to? ale hlavně..řídíte se tím?

sleduju na instagramu holčinu z Austrálie, která před 4 lety skákala s padákem a on se jí nerozevřel.. a přežila. byla sice na vozíku, musela se naučit chodit odznova jako malé dítě a dodnes má problémy, nekontrolovatelně se počůrává atd, jelikož necítí potřebu si dojít na záchod, ale žije s tím a přísahám vám, že pozitivnějšího člověka neznám.. 

nebere to jako něco, co ji musí omezovat v normálním žití, ale jako něco, co ji posouvá dál, díky čemu je silnější a hlavně je vděčná, že vůbec žije.je to podle mě jeden z hodně mála lidí, co si toho doopravdy váží a snaží se z každého dne vytěžit co nejvíc.. proč my ne?

včera jsem se vrátila do Londýna a po cestě jsem na ni neustále myslela, měla jsem sto chutí si dát facku, protože moje letadlo mělo hodinu zpoždění, letělo se mnou pár miminek, co neustále brečely.. po přistání v Londýně pršelo, ale fakt fest a já neskutečně zmokla, nemohla jsem najít autobus, tak jsem se stresovala a totálně durch a zmrzlá jsem tam lítala, měla jsem hlad, autobus jel moc dlouho, v metru bylo moc velký vedro a venku zase moc velká zima, byla jsem prostě nepříjemná, kyselá a na pěst. a úplně zbytečně, věděla jsem přece, že oblečení mi uschne, autobus pojede za chvili kdyžtak další, kdyby tenhle ujel a jídlo jsem měla koupený a schovaný v batohu, takže jíst budu. děti brečet budou i jindy, přece mi tim pláčem neubližovaly.. to, že letadlo letělo o hodinu později taky neni taková trága, vždyť je důležitý, že jsem v bezpečí dorazila, ne? tak proč jsem se chovala jako nevděčný spratek a uvědomuju si to až teď? chápete, co tím chci říct? ta holčina z Austrálie by se tomu smála, pobíhala by venku v dešti a byla ráda, že může zmoknout a běhat, protože co kdyby před těma 4 rokama vážně zemřela a už by to v životě nezažila? nemohla by lítat, nemohla by slyšet děti plakat.. nemohla by nic. 

teď tady sedím, mám potřebu vám tohle říct a v tenhle moment cítím vděčnost, že mám život, jaký mám.. pojedu po skoro 2 týdnech do práce, ale jsem ráda, mám přece štěstí, že můžu normálně pracovat, v klidu si tu pít kafe a psát vám článek, jsem zdravá a mám kolem sebe lidi, co mě mají rádi.. a nic na světě není víc. takže teď si vážím i toho, že jsem to konečně pochopila. 

občas mám takovýhle stavy, kdy jsem strašně moudrá a mám nutkání se o to podělit, tak snad jsem vás nějak moc neznudila haha :D přidávám vám profil zmíněné Emy z Austrálie, tak na ni mrkněte :) a když už budete na tom instagramu, mrkněte i na mě :-P (smithnicole7)

a co dnes děláte vy? a čeho si v životě nejvíc vážíte? to by mě třeba moc zajímalo.. :))

tak hezký den, pac a pusu

                      Niky xxx

kde mě můžete sledovat:

Instagram - smithnicole7

Facebook - www.facebook.com/xnicolesmithxo